Možná by i vás potěšilo, kdyby na Kubánském náměstí opět skutečně fungovalo farmářské tržiště. Přečtěte si článek Šárky Sedláčkové, kterou snad i její příjmení předurčilo k této práci.

Když jsme nabízeli jednotlivým městským částem v letech 2009–2010 myšlenku a koncept tzv. farmářských trhů (dále jen FT) pro místní obyvatele, tak standardní odpověď byla, že nevědí jak a s kým ho dělat, protože jejich agentury umí jednorázový placený jarmark nebo pouť, ale farmářský trh neumějí a žádné farmáře neznají. Byli jsme parta Pražanů, kteří znali pojem FT z jiných velkoměst jako Berlín nebo New York, a chtěli jsme farmářské trhy v Praze mít také a nakupovat na nich za dobrou cenu čerstvou zeleninu, mléko a kvalitní produkty z českých farem – vždyť v tomto ohledu u nás panovala taková bída! Všichni jsme tehdy také měli své zaměstnání a chtěli jsme iniciativu jen pošťouchnout, ať se radnice o rozjezd postarají samy – od toho je tu přece máme! Ukázalo se však, že radnice toto neumějí, a že když si to my jako občané neuděláme sami, budeme na farmářské trhy čekat věčnost. Opustili jsme proto svá zaměstnání a vyměnili jsme je za velký kus práce a nadšení při rozjezdu na Kubáni, na Jiřáku i jinde. Vytvořili jsme všechno od A do Z, od objevování a angažování kvalitních farmářů, kteří tehdy nebyli vůbec vidět, až po veškerá pravidla, smlouvy, standardy, eventy, propagaci v médiích, grafiku, copywriting, i veškeré know-how. Lidé na radnici a radní nás opakovaně ubezpečili o své podpoře a vyzývali k důvěře – prý když se nám práce podaří a lidé si farmářský trh oblíbí, bude s námi radnice spolupracovat trvale. Smlouvy ale nastavili tak, aby vydržely jen do té doby, než jsme trh opravdu dobře rozjeli – a než se stal atraktivním.

To je první zkušenost s radnicí: co se daří, to rádi seberou. Pod různými účelovými důvody. Je jedno, že jde o věc, se kterou jsou lidé spokojeni – pokušení je silnější. Nevadí jim, že se úroveň zhorší, protože když jim to náhodou nepůjde, přímou odpovědnost nebo finanční ztráty stejně neponesou oni a v radničním tisku se stejně bude jen chválit.

Druhá zajímavá zkušenost je, že i když je trh velmi dobře rozjetý a radnice ho převezme hotový a úspěšný i se všemi farmáři, časem stejně nedokáže udržet jeho úroveň, kvalitu a příznivou ekonomiku. Jak je to možné? Zaměstnanci úřadu nebo městské akciovky totiž asi nikdy neudělají tu samou práci jako parta nadšenců, kteří vědí, jak to dělat, a jde jim o věc.

Třetí zkušenost je z New Yorku. Tam kdysi založili občané farmářské trhy ze stejných pohnutek jako my: chtěli mít ve své čtvrti místa, kde se dají koupit kvalitní potraviny z farem a kde se můžete sejít se sousedy. Organizace se jmenuje PPS. Sledovali farmářské trhy u nás a žasli. Nerozumí tomu, proč by farmářský trh občanskému sdružení nějaký radní „sebral“ nebo jak je možné, že by si někdo na jejich záměr vypsal „výběrové řízení“.

Radní v New York prý jejich aktivity nikdy neukradli, asi chápou, že když něco funguje, měli by to nechat na pokoji. To pražská Kubáň vydržela pouhé dva roky, než do ní nenechavé prstíky zasáhly. A jak dlouho občanský spolek v New Yorku provozuje farmářské trhy pro svou čtvrť ke všeobecné spokojenosti radnice i obyvatel? Tipněte si! Třicet let…

Kéž by to takhle normálně chodilo i v Praze, že?

Šárka Sedláčková, spolek ARCHETYP – farmářské tržiště